Jak říká známé italské přísloví – I malá kuchyně dokáže učinit domov velkým. Není pochyb o tom, že kvalitní středomořské suroviny na teplém křupavém těstě dokázaly provonět celou domácnost i okolí. Teplo rozpálené pece, kolem níž se setkávala celá rodina, se stalo spolu s chutí a vůní bazalky, prvotřídního sýru a hustého rajčatového protlaku symbolem skutečného požitku a rodinné pohody. Zní to báječně, že? My vám přesně takový zážitek přinášíme!
Výrobky
je začátek 16. století, tedy doba, kdy Leonardo Da Vinci namaloval portrét Mony Lisy, Michelangelo vytvořil sochu Davida a Columbus vyrazil na svou poslední výpravu.
Ulice tohoto přístavního městečka voní pouličním jídlem, čerstvými rybami a mořskými plody.
Máte chuť na pizzu? Nemusíte sahat hluboko do kapsy, pizza je tu totiž známá jako jídlo chudých. A co ji odlišuje od běžného pečeného těsta, které už zbytek světa zná?
No přeci ta nejzásadnější surovina, kterou byste dosud hledali jen velmi těžko – rajčata.
Dostala se sem až v roce 1520 z Jižní Ameriky. A právě zde v Neapoli se stal menší zázrak, když se neznámý gurmán rozhodl potřít pizza těsto rozdrcenými rajčaty, čímž odstartoval moderní „pizza kulturu“.
Syté, jednoduché a chutné jídlo připravené z těsta a domácích rajčat se beze změny mezi místními těšilo velké popularitě dlouhé desítky let. Ale této klasice pořád tak trochu něco scházelo. Nemyslíte?
Pojďme ji vylepšit! To se ale musíme trochu posunout v čase.
Je konec 18. století – století telegrafu, telefonu, žárovky, a hlavně vylepšení pizzy! Italský královský pár se totiž přesně tehdy rozhodl opustit pohodlí svého sídla a prozkoumat blíže zemi, které vládne.
Jednou z jejich zastávek bylo také město Neapol, kde si pizza držela své přední místo mezi jídly i díky několika menším pizzeriím, které tu vznikly. Ty začaly klasickou placku ozvláštňovat a přidávaly na rajčatový základ například oregano, česnek nebo bazalku. Pocta pohostit královský pár ale připadla jen jednomu pekaři, a to Raffaele Espositovi. Ten měl před sebou nelehký úkol. Připravit pizzu, která bude hodna královského jazýčku, není jen tak. A protože Raffaele v té době ještě neznal pizzu Ristorante, musel si potrápit hlavičku sám.
Po dlouhých úvahách se rozhodl – a dnes víme, že to bylo rozhodnutí hodné génia – použít ingredience v barvách italské vlajky. Ty nejen skvěle vypadaly, ale také báječně chutnaly. Bazalka, mozzarella a rajčata na jemném těstě okouzlily královskou rodinu natolik, že se tato specialita proslavila po celé Itálii. A tak, zatímco se z královny stala jedna z prvních influencerek, tato pizza se stala nejslavnějším a nejoblíbenějším druhem, který milují všichni po celém světě. Ne nadarmo proto nese jméno po královně. Už víte? Ano, je to Margherita!
Američané poslali Evropě rajčata, a tak je Evropané dali na pizzu a poslali zpět do Ameriky.
Historie americké pizzy se začala psát spolu se začínající migrací Italů koncem 19. století. Ti si její recepturu přinesli s sebou do nové vlasti.
Už v roce 1905 tak v New Yorku vznikla první pizzerie. Během druhé světové války se s pizzou seznámili také američtí vojáci, kteří působili na území Itálie. A byli to právě oni, kdo toto skvělé jídlo po návratu do vlasti proslavil.
Od té chvíle se pizza v Americe vyvíjela trochu jiným způsobem než v Itálii a přizpůsobovala se chuti místních obyvatel. Kromě vyšších okrajů a silnějšího těsta najdeme odlišnosti také v přípravě rajčatového základu.
Zatímco v Itálii se připravuje z čerstvých rajčat, olivového oleje, česneku a oregana, v Americe je oblíbenější hustější, sladší a jemně pikantní rajčatová omáčka připravovaná pomalým vařením, které trvá i několik hodin.
Poznat suroviny je základ pro to, abyste si mohli naši pizzu vychutnat opravdu naplno. Dovolte nám proto menší exkurzi do naší kuchyně, kde pro vás už několik let s láskou připravujeme vaši oblíbenou pizzu.
pomodori [pomoˈdɔro]
Rajče jedlé pochází ze Střední a Jižní Ameriky. Jedná se o zeleninu s vysokým podílem beta karotenů a vitamínu C. Slouží také jako zdroj chromu a draslíku. Více než 90 % tvoří voda, cca 5 % sacharidy a 2,5 % bílkoviny. Má vysoký podíl vláknin, naopak tuk neobsahuje téměř žádný.
Rajčata jsou velmi vhodná jako základ zdravé stravy. Vhodná jsou na různé redukční a očistné diety, neboť mají antioxidační účinky.
Ristorante Mozzarella bez lepku
mozzarella [mottsaˈrɛlla]
Mozzarella je jedním z nejznámějších italských sýrů tzv. pasta filata. Název je odvozen od slova mozzare – odříznout, protože je formován nožem. Mozzarella je sýr vyrobený z takzvaného točeného tvarohu.
Za nejlahodnější mozzarellu je pokládána ta, která se vyrábí ručně z tepelně neupraveného buvolího mléka. Mozzarella se nejčastěji přidává na italskou pizzu, těstoviny, maso a do salátů.
Ristorante Mozzarella bez lepku
Ristorante Pepperoni Salame Piccante
Ristorante Piccolissima Prosciutto e Crema
Ristorante Piccolissima Tre Formaggi
Salám (z italského salame „solená uzenina, solené maso“, pův. latinsky salare „solit“) je typ uzenin z hrubě nasekaného masa a dalších přísad. Existuje velké množství druhů salámů. Salámy se dělí na tři velké skupiny v závislosti na tepelné úpravě, kterou během výroby prochází.
Salámy jsou velmi hojně rozšířeny v zemích střední Evropy a jižní Evropy, kde se nalézá veliké množství druhů. V ostatních částech světa jsou salámy také známé, ale nejsou rozšířeny v takové míře.
basilico [ba'zillico]
Bazalka je rozšířena zejména v Africe a Jižní Americe, několik druhů se však pěstuje po celém světě. Lidé využívají pro různé účely nejméně 7 druhů. Zvláště oblíbená je ve středomořské kuchyni.
Charakterizuje ji velmi aromatická, peprně nasládlá vůně. Čerstvé listy se přidávají k rajčatům, salátům, rybám, sýrům, ale také do těstovin a různých omáček.
Ristorante Mozzarella bez lepku
prosciutto [proʃˈʃutto]
Šunka je výrobek z vepřového nebo hovězího masa upraveného sušením, dušením nebo uzením. Šunka je v Evropě nejoblíbenějším masným výrobkem. Použití šunky je velmi široké a díky svému způsobu přípravy může být neomezeně konzumována.
Ristorante Bianca Prosciutto Patata
Ristorante Piccolissima Prosciutto
Ristorante Piccolissima Prosciutto e Crema
ananas [ananas]
Ananas je velmi chutné a svěží tropické ovoce. Je pěstován v řadě tropických a teplejších subtropických zemí. Asi nejoblíbenější odrůdou je ananas „Extra Sweet“ vyšlechtěný na Havajských ostrovech a prodávaný pod obchodním jménem Del Monte.
Ananas je vhodný jako zajímavá ingredience do jídel a také se používá při výrobě šťáv, džusů a nektarů.
peperoncini [peperonˈtʃino]
Jedná se o exotický druh křovitých paprik rostoucích v tropech a subtropech Indie, Číny, Japonska, Vietnamu, Afriky, Jižní a Střední Ameriky. Jedná se o malé světlejší papričky se silnou vůní. Jsou velmi vhodné jako kořenící přísada do ostřejších jídel.
Feferonky obsahují vitamíny C a karoten B. Velmi podporují chuť k jídlu. A jsou opět další vhodnou přísadou do pizzy.
cipolle rosse [tʃiˈpolla ˈrosse]
Původ cibule není s jistotou znám. Cibule totiž byla velmi rozšířena už za úsvitu dějin. První doložené zmínky o ní pocházejí z hliněných tabulek Sumerů. S jistotou ale víme, že cibule patří k základní a nejhojněji vyhledávané ingredienci při vaření nebo slouží jen jako forma koření.
Nejznámější přípravou je zřejmě cibulový základ na pánvi. Konzumace cibule pomáhá při zažívacích potížích, zánětech i vysokém krevním tlaku.
formaggio edam [forˈmaddʒo ˈɛ:dam]
Eidam (Edammer kaas) je polotuhý plnotučný sýr vyráběný z kravského mléka. Původem z Holandska. Eidam nepatří k příliš slaným sýrům.
Tento jemně žlutý sýr zraje od dvou týdnu do jednoho roku. Jistou zajímavostí je, že tento typ sýru byl od renesance oblíbenou stravou u námořníků. Důvodem je jeho dlouhá trvanlivost.
mais [ˈma:is]
Kukuřice patří mezi energeticky a nutričně bohaté potraviny dnes pěstované v podstatě na všech kontinentech. Zemí původu je ovšem jihoamerické Peru. Kukuřice se dělí na několik druhů a ne každý druh je vhodný pro přímou konzumaci. Nejkvalitnější kukuřice cukrová je pak velmi oblíbená jako přísada do všech možných jídel.
Kukuřice také obsahuje velký počet důležitých vitamínů skupiny B a důležitých prvků jako železo, hořčík, mangan, selen, které jsou důležité pro naši vitalitu a mozkovou činnost.
origano [oˈrigano]
Oregano je vytrvalá bylina využívaná jako přísada do jídel. V Evropě roste v křovinách, ve světlých lesích, na pasekách. Často se pěstuje v zahradách. Oregano je původem ze Středomoří. První záznamy o jeho řízeném pěstování pochází z období antiky. Nejčastěji je Oregano používáno jako hlavní koření na pizzu a je i součástí provensálského koření. Jeho chuť je velmi výrazná. Má ale i antiseptické a protizánětlivé účinky.
peperoni [pepeˈro:ni]
Paprika červená je nejsladší a nejšťavnatější z paprik s vysokým podílem vitamínu C. Červená sladká paprika navíc obsahuje více než polovinu doporučené denní dávky betakaroténu. Tato látka má silné antioxidační účinky a pomáhá chránit organismus před rozvojem zhoubných nádorů.
Nejzdravější tepelná úprava je pečení papriky. Proto je také velmi vhodnou ingrediencí na pizzu. Kromě sladkých červených paprik mohou mít sladké varianty paprik i barvu zelenou, žlutou, oranžovou a černo fialovou.
spinaci [spiˈnatʃo]
Jedná se o důležitou listovou zeleninu vyšlechtěnou z planých odrůd. Původem je z Asie a Persie. Ve 12. a 13. století se už pěstoval v Evropě. Konzumací špenátu lze doplnit deficit mnoha živin. Obsahuje vitamín A ve formě provitamínu karotenu chránícího tělesné buňky před destrukcí volnými radikály.
Konzumace špenátu také posiluje mozkovou činnost, aktivuje metabolismus. Pozor ale - "Méně znamená více" - tak by se také dal charakterizovat špenát. Tělo by při častější konzumaci nedokázalo vstřebat a využít všechny látky ve špenátu obsažené.
funghi [ˈfunggi]
Žampion (Agaricus bisporus) je jedlá houba, která je díky výborné chuti a nenáročnému pěstování vyhledávanou kulinářskou pochoutkou. Bývá součástí jídelníčku řady národních kuchyní. Upravit se dají jako předkrmy, polévky, omáčky, omelety, pod masa, hlavní jídla či saláty.
Formaggio [forˈmaddʒo]
Tvrdé sýry se vyznačují vysokým podílem tuku v sušině. Minimální množství je většinou okolo 60%. Tyto sýry musí zrát nejméně 3 měsíce. Tvrdé sýry patří mezi tzv. zrající sýry. Čím déle sýr zraje, tím lépe. V čase se jeho chuť zvýrazňuje a i jeho cena se zvyšuje.
K nejznámějším tvrdým sýrům patří například Parmazán, Alp di Piora, Čedar, Hoblekasse. V pizách Ristorante používáme tvrdý sýr chuťově podobný Parmazánu.
Ristorante Bianca Prosciutto Patata
tonno [ˈtonno]
Tuňák obecný (Thunnus thynnus) je jednou z nejvyhledávanějších mořských ryb. Jeho domovinou jsou oblasti v Atlantickém oceánu, Středozemním moři, ale také se chová v Japonském moři.
Tuňák běžně dosahuje délky 2 metrů při váze okolo 500 kg. Tuňák je rychlostním rekordmanem. Ve vodě dokáže plout až rychlostí 90 km/h. Je to jednak díky tomu, že si dokáže udržet vyšší teplotu než je jeho okolí, ale také díky možnosti zatáhnout částečně své ploutve.
Tuňák se díky své jedinečné chuti hodí do téměř každého pokrmu. Ze syrového masa se například připravuje i japonské jídlo suši. Do zapékaných pokrmů jako je pizza je vhodnou přísadou.
formaggio erborinato [forˈmaddʒo ebori'na:to]
Jemný plísňový sýr je u nás známy spíše pod všeobecným názvem Niva. Tento druh sýru se vyznačuje charakteristickou vůní a namodralými až nazelenalými skvrnami. Za skvrny může plísňová kultura Penicillium. Dobře uzrálý sýr má až štiplavou a lehce nahořklou chuť.
Mezi nejznámější druhy Nivy patří Gorgonzola, Roquefort a jiné. Jemné plísňové sýry bývají vítaným zpestřením mnoha jídel. Své uplatnění najdou v salátech, pomazánkách a v zapékaných pokrmech.
pollo ['pollo]
Kuřecí maso je celosvětově nejvíce rozšířený druh masa. Důvodem je jeho vynikající chuť a jednoduché množnosti přípravy. Existuje nespočet návodů na správnou přípravu. Kuřecí maso můžeme použít při vaření, smažení, grilování a přitom nás to nebude stát mnoho času. Jelikož se jedná o maso drůbeží a bílé, tak je příprava opravdu krátká. Na pizze se s ním setkáváme velmi často.